Jak osamělý strom v poli,
jak tma uprostřed dne,
jak pohřeb pro veselé vdovy,
tak čas neuprostně plyne.
Ten starý svět se rozpadá,
a nikdo nemá sílu,
zachránit co se ještě dá,
a tak vlastní vztek piju.
Nikdo není duší pevný,
lidi mlčí,
všichni ustrašení,
jak ve tmě oči kočičí.
Ledovce tají,
lesy mizí,
příroda se brání,
ale lidé se stále jenom dívají.
Vlny, laviny,
zemětřesení,
to jsou důkazy,
doba se rychle změní.
Umírat tak lehké je!!!


